Cáchy
Plátky krému na turistiku
Když byl Benedikt z Aniane v roce 814 pověřen císařem, aby vybral oblast pro založení kláštera, vybral si dort: oblast Kornelimünsteru na soutoku řek Inde a Iter nabízela atraktivní základy pro zajištění budoucích příjmů opatství. Lákalo zde množství lesů, využitelných řek a ložisek rudy. Naštěstí toho všeho využili již Římané, zkultivovali krajinu a vytyčili ranou síť cest.
Dnes je údolí Iter smetánkou pro pěší turistiku a přírodu. Na idylických stezkách objevujeme volně tekoucí potok, procházíme se po svěžích loukách a křovím. Z výšin údolí se kocháte dalekým výhledem na mírně zvlněnou krajinu pastvin a živých plotů Münsterländchen a dotýkáme se předměstí Walheimu.
Tichá, odlehlá přírodní rezervace jen stěží nasvědčuje tomu, že zde v dobách rané industrializace duněla kladiva. Když se železářský průmysl na Eifelu stal kolébkou industrializace, byly v 80. letech 17. století v údolí Iter postaveny také železárny a hamr. Na okrajích osad se vyráběly lopaty, pluhy, hrnce, pece a válce. Základy byly k dispozici přímo na místě: železná ruda pocházela ze sousedního dolu, dřevěné uhlí z okolních lesů pohánělo vysokou pec a ITER poháněl mlýnské kolo kladivem, které formovalo železné pláty do plechů. Se svými 10 metry byla vysoká pec ve Schmithof nejvyšší a nejproduktivnější široko daleko. Soubor budov železáren, které se nacházejí dále proti proudu, se dochoval dodnes. Na naší túře míjíme hamr, budovy již neexistují, ale vlhká prohlubeň "Die Pletsch" připomíná bývalý mlýnský rybník.
Další mlýny najdete po cestě. U mostu na začátku túry, kde se Iter vlévá do Inde, stál zlatý mlýn, zde si prý vyzkoušeli rýžování zlata. Od roku 1885 se nad Iterbachem klene viadukt Vennbahn ve výšce 22 metrů.
